15. 04. 2016, 09:16 - Autor: Vojtěch Šelong

O odchodu Kobeho Bryanta do důchodu se to v posledních dnech napsalo mraky, Kobe si to však všechno opravdu zaslouží. Pro mnohé fanoušky není Kobe Bryant pouze hráč basketbalu, ale také pojem, ikona, idol a důvod, proč velký počet lidí začalo basketbal sledovat či hrát. Bryant je však také jedním z posledních hráčů, kteří do dnešního dne reprezentovali jakousi "old school" éru NBA. Na řadu přichází éra nová, ze které by však fanoušci NBA možná měli mít trošku strach.

Kobe byl draftován v roce 1996 a do středečního večera byl jediným hráčem, který z této draft class v lize zbyl. Allen Iverson, Ray Allen, Steve Nash, Peja Stojakovic, Jermaine O'Neal či Derek Fisher - všichni tito hráči jsou již v basketbalovém důchodu, do kterého postupně odešli v posledních několika letech, všichni však skočili dříve než Kobe Bryant. V době, kdy byli tito hráči draftováni, vypadala NBA úplně jinak - Jordan a Bulls vytvořili NBA rekord 72 výher v sezóně, který stvrdili titulem, Shaquille O'Neal hrál ještě za silné Orlando a George Karl trénoval SuperSonics, které dovedl do finále NBA. Velký rozdíl oproti dnešní době byl však v platech - platový strop v NBA se v té době pohyboval kolem 27 milionu dolarů, průměrný tým měl výdaje na platy přibližně 33 milionů ročně(!). Dokonce hráč jako Michael Jordan se v prvních 12 letech v lize nepřehoupl s platem přes 4 miliony dolarů za rok! Všechno se změnilo v létě 1997, kdy Jordan jakožto volný hráč podepsal neuvěřitelný kontrakt na 33 milionů ročně (obnovení smlouvy s volným hráčem se v té době do platového stropu nepočítalo, kvůli kontratu Jordana bylo toto pravidlo v roce 1999 změněno). Pokud se na to podíváme zpětně, Jordanův roční plat byl vyšší než celkový roční plat 19 týmů v NBA.

Pozastavím se nad tím, o co tedy hráči v 80. a 90. letech hráli. Na přelomu 70. a 80. let měla NBA velké problémy jak finanční, tak s diváky. Poté však přišel zlom, kdy se v lize obnovila rivalita mezi Celtics a Lakers, tedy přesněji mezi Magicem a Birdem. Od té doby jde NBA nahoru a dnešní generace hráčů by měla být vděčná právě éře z přelomu 80. a 90. let. Liga totiž přestala být v režii jen několika týmů, nové týmy měly svoji tvář a identitu. Byli tady Showtime Lakers v čele s showmenským Magicem, Boston Larryho Birda, Kevina McHalea a Roberta Parishe, tvrdí a nelístostní "Bad Boys" z Detroitu, mladí Bulls s nejlepším hráčem všech dob nebo například slušně hrající Portland, atd. Těch týmů, se kterými se mohli fanoušci basketbalu ztotožnit bylo najednou mnohem víc, než dříve. Každý z těchto mužstev si však cestu ke slávě dláždil jiným způsobem a dost často byly mezi hráči obrovské hádky a nenávist. Každý lepší tým nenáviděl ostatní přední celky NBA, navíc všichni hráči bojovali o každý cent, trochu slávy a jen výjimečné reklamní smlouvy.

A to je éra, do které přišel Kobe. Éra tvrdých obran, nešetrných zákroků a nelítostních obránců. Éra tězce vydělaných peněz a omezené slávy. V lize už můžeme najít jen dva muže, kteří basketbalově vyrůstali v této tvrdé době - Kevin Garnett a Tim Duncan. Garnett z této éry pobral hodně - hra o všechno, nevypouštění žádných soubojů a hecování (někdy až nadávání) spoluhráčů. Když tito dva hráči odejdou v příštích (možná v příští) sezónách do důchodu, jaká rivalita nám v lize zůstane?

Nejlepší hráči dnešní doby, jako LeBron James, Kevin Durant, Chris Paul, Dwyane Wade, všichni jsou jistě soutěživí. Jenže jsou soutěživí na hřišti, ne mimo něj. Často vidíme fotky těchto hráčů, když spolu večeří, trénují, jezdí na dovolenou, dokonce spřádají plány na společné angažmá v jednom týmu. Pokud se podíváme dopředu na ještě mladší generaci - Andrew Wiggins, Stephen Curry, Damian Lillard, u žádného z těchto borců neuvidíte to, co bylo u mladých hráčů vidět před dvaceti lety, a to je hlad po vítězství. Každý z nich vydělává desítky milionů ročně, sponzoři se o tyto hráče perou, zde přece není místo na nějakou riskantní rivalitu. Dnes dokonce vidíme hráče z lavičky, kteří mají kontraky na 10 milionů za sezónu. Tito hráči o nic nehrají, největší hádky mezi sebou mají na sociálních sítích. NBA dnes nepovoluje jakoukoli formu konfliktu jak na hřišti, tak mimo něj. Mladí hráči se proto drží zkrátka, nechcou si nic začínat, nechtějí riskovat ztrátu lehce nabitých milionů.

NBA šla samozřejmě kupředu, nerad bych zde hanil všechno, co se na NBA změnilo. Přišlo toho moc dobrého, záleží však, jak bude basketbal v NBA vypadat za pár let, až odejdou i hráči jako Lebron, Melo, atd. Opravdu se netěším na dobu, kdy budou v NBA všichni kamarádi, každý hráč se bude na každého soupeře smát od ucha k uchu, budou se tvořit týmy jako 2010 Miami Heat, kdy hráči už mají tolik peněz, že si dobrovolně ostříhají plat, jen aby nemuseli tolik dřít pro titul.

Kobe skončil, končí i éra staré školy. Upřímně, až skončí i Garnett a Duncan, v lize již nezbyde nikdo, kdo by reprezentoval zlatou éru basketbaleu 90. let. Popularita ligy stále roste, s novými týmy jako Golden State, Oklahoma, atd. Do budoucna zde však visí také otazník, o co že hráčům v budoucnu vůbec půjde? O peníze to jistě nebude, vždyt platový strop bude v příštích letech ještě mnohem výše. Každý tým dnes chce každého lepšího hráče. Když hráli Lakers s Oklahomou a Julius Randle se dostal do konflitku s Westbrookem, fanoušci Lakers se modlili, aby z toho nebylo něco víc, vždyt chtějí Westbrooka vidět ve svém týmu. Tohle je éra, do které se hrneme, měli bychom mít strach? Měli. Aby náhodou všechny zápasy nevypadaly jako All Star Game, hra plná kamarádů, žádných obran a tisíce trojek.