20. 02. 2020, 19:00 - Autor: Michal Horáček

Je pátek večer a já jedu na hory. Být tak rok 2005, nadával bych bráchovi: „Zbláznil ses? Nepojedu pryč, když je All Star víkend…“ Dnes už je mi to ale jedno. Tradiční přestávku beru skoro jako hráč NBA, kterého se tato událost netýká. Volný víkend, nehraje se – aspoň chvilku nebudu čumět na televizi nebo na ranní sestřihy a dám si pohov.

Píše mi šéfredaktor: „Michale, nemohl bys napsat shrnutí k All Star Game?“ Já: „Jedu na hory, ale proč ne. Až se v úterý vrátím, napíšu, že to bylo blbý jako vždycky a jak je škoda, že se z toho už dávno vytratil náboj a zapálení a proč to sakra ještě nezrušili. Jen počkej, já se do nich opřu.“

A taky že jo. Začínám tím, že se přece měla projevit úcta tragicky zesnulému Kobemu Bryantovi. Jenže to zpracování – hraje se na separátní čtvrtiny? Co to proboha je? To je nějaká úcta? To už si kluci rovnou mohli zahrát jen tak pro zábavu. Jasně, nebudou se počítat body a uprostřed hřiště si Steven Adams střihne country na kytaru, zatímco nám k tomu Boban Marjanovič zatancuje...

Nejprve ovšem, byť s pochybnostmi, začnu sledovat samotný zápas. „Hele, ono to nevypadá úplně špatně,“ říkám si. Přečtu si pár krátkých souhrnů, přičemž i ty jsou vcelku pozitivní. A světe div se, na konci úplně otočím: po tolika letech mě All Star Game zase baví.

That 4th quarter format is a game-changer.#NBAAllStar pic.twitter.com/SE8x0H9Tjz

— Bleacher Report (@BleacherReport) February 17, 2020

A evidentně nejsem sám. Podle Turner Sport's se na letošní hvězdné představení dívalo o zhruba 10 procent více diváků než loni. Že by to bylo kvůli Bryantovi? Možná. Každopádně to ale stálo za to. Pojďme se podívat, proč.

Obrana

Poslední roky je zápas hvězd naprosto tragický, a to primárně z důvodu, že v něm vůbec nejde o hru. Původní koncept byl postaven na myšlence, jak by to asi vypadalo, kdyby se střetly dva supertýmy. V uplynulých patnácti letech však šlo spíše o takovou večerní zábavu se spoustou smečování. Rozhodně ne o basketbal.

Ovšem letos to bylo jiné. Po úvodních třech separátních čtvrtinách (separátních píšu proto, že se každá dvanáctiminutovka počítala zvlášť) přišla poslední, čtvrtá. A tam se, světě div se, bránilo. A dokonce tvrdě.

Charita

NBA už od dob Davida Sterna ukazuje, že sice je továrnou na miliardy, ale umí něco společnosti vrátit i zpět. Vskutku: jestli se Američanům něco musí nechat, pak je to způsob, jakým to dokážou dát najevo. Co se utkání hvězd týče, vítěz každé čtvrtiny obdarovával jinou charitativní organizaci. To je vcelku běžná záležitost. Mnohem zajímavější však bylo, že NBA zástupce organizací přivedla přímo na místo, aby mohli fandit sami.

Náboj

Stoupnout si na průraz před „rozjetý vlak“, to chce odvahu. Obzvláště, když:
* máte příležitostné problémy se zraněními,
* váš klub, Toronto Raptors, je po odchodu nejlepšího hráče proti všem předpokladům černým koněm v souboji o finále konference,
* hrajete zápas, ve kterém absolutně, ale opravdu absolutně o nic nejde.

I tak to ale Kyle Lowry udělal, dokonce hned několikrát. Stejně tak lze „pochválit“ hádky s rozhodčími u sporných míčů. Ano, pravdu má vždy sudí, ale právě touha vyhrát dala All Star Game znovu smysl.

Pocta Kobemu Bryantovi

O té bylo napsáno už spoustu. V poslední době se s nápady, kdo a jak poctí legendu Lakers, vůbec roztrhl pytel. Některá gesta jsou milá, některá naopak přitažená za vlasy. Zpočátku jsem většinu z nich obdivoval, ale u řady dalších jsem se pak nemohl ubránit pocitu, jestli se dotyčný zkrátka nechce jen přiživit na vlně slávy.

.@KingJames said you could "definitely feel" Kobe Bryant's presence at the #NBAAllStar game. pic.twitter.com/Vikx0WFIZV

— SportsCenter (@SportsCenter) February 17, 2020

Nepochopte mě špatně: Bryant byl bezesporu jeden z nejlepších basketbalistů historie. A mohla by následovat spousta dalších superlativů. Ze všech těch uskutečněných i neuskutečněných poct mě ovšem těší nejvíc, že po něm liga pojmenovala cenu pro nejužitečnějšího hráče All Star Game. Je to milé, je to trefné, zároveň nás to nicméně nenutí zamyslet se nad tím, jestli budeme měnit logo NBA pokaždé, když zemře některá z legend.

Abych ale pouze nepěl ódy: i letos se našlo několik věcí, které mě (tradičně) nepotěšily.

Smečařská soutěž

Víte co? Krásně jsem se rozepsal, nakonec jsem však celý text smazal. Tohle zkrátka komentovat nebudu. Konečně to vypadalo, že po letech nesmyslného tancování, převlékání, přeskakování aut a dalších zbytečných opičáren, které s basketbalem nesouvisí, se letos Slam Dunk Contest podaří. Ne. Opět zklamal, byť hlavně svým výsledkem.

Trojky

Nemám na mysli soutěž elitních snajprů. Ne, ptám se spíše: co je krásného na tom, že se i při All Star Game pálilo jak u Verdunu? To se přece člověk může podívat na běžný zápas Rockets… Aspoň měl ale Tým LeBron úspěšnost 34 procent. „Janisovci“ zůstali se 40 střelami na bídných 27.

Celkem se z perimetru vyslalo 110 pokusů. Na jednu stranu uznávám soutěživost a chuť vyhrát, na druhé straně ale kritizuju přehnanou střelbu z dálky. Ta totiž, ačkoli se snažím, nebavila.

Malou útěchou může být aspoň fakt, že hráči k nesmyslné palbě nebyli nijak motivováni. Ne, to se asi dělá jen v Česku, kde se při utkání hvězd vymyslel „institut střely za pět“, a tak měl každý pocit, že prostě od půlky zvednout musí. Že budou diváci hýkat blahem. Jenže ve výsledku celá „show“ připomínala spíše poločasovou přestávku, kdy se náhodně vybraný fanoušek snaží vyhrát Hyundai na víkend.

Co říct závěrem?

Mnohé jistě nepotěšil fakt, že zápas skončil šestkou, případně fakt, že se nehrálo na čas, nýbrž na skóre. Za mě ale právě tyto momenty a nápady přidaly duelu grády. Hráči věděli, jaký je milník, do kdy přesně hrát a s jakým nasazením. Trochu mi to připomnělo hry na „plácku za barákem“. Vždyť i tato střetnutí lokálních hvězd mohou končit trestným hodem...

The best #NBAAllStar Game ever? pic.twitter.com/kru3vi0N7x

— NBA on ESPN (@ESPNNBA) February 17, 2020

Ale hlavně: utkání bylo ideální tečkou v rámci pocty Bryantovi. Ten přece v rámci závěrečného heroického výkonu proti Jazz také zaznamenal poslední bod v kariéře – v klání šedesátý – z úspěšné šestky.

Letos to tedy ve výsledku opravdu nebylo zlé. Díky, NBA, díky, Kobe.