Kariéra v NBA

Stocktonova kariéra byla bezesporu jednou z nejúspěšnějších. Jeho životní statistiky se zastavily na double-double za body (13,1) a asistence (10,5). Dodnes vede rekord NBA v počtu asistencí (15 806) s neskutečným náskokem více nez 3 600 na druhého Jasona Kidda a více než 5 400 na třetího Marka Jacksona. Stejně tak vede i tabulku zisků, ve kterých má na Kidda náskok přes 700 zisků a na třetího Michaela Jordana ještě o něco více. Stockton zažil pět ze šesti nejlepších sezón v historii co se do počtu asistencí týče - tu šestou drží další legenda, Isiah Thomas. Dalším rekordem, který mu už jen těžko někdy někdo uzme, je počet sezón a utkání odehraných za jeden jediný tým. Stockton byl totiž celých 19 let věrný Utahu. V počtu celkově odehraných utkání je třetí za Kareemem Abdulem-Jabbarem a Robertem Parishem. Co je však ještě neuvěřitelnější je fakt, že Stockton za dlouhých 19 let zmeškal pouhých 22 zápasů. Ve 38 případech zaznamenal více než 20 asistencí, jeho absolutním maximem pak zůstává výkon z 15. ledna 1991, kdy si proti San Antoniu Spurs připsal úctyhodných 28 finálních přihrávek.

Tento výjimečný rozehrávač se také desetkrát objevil v All-Star Game a v roce 1993 se stal nejužitečnějším hráčem tohoto utkání. Dvakrát byl vybrán do prvního týmu ligy (tzv. All-NBA First Team), šestkrát do druhého a třikrát do třetího. Do druhého defenzivního týmu ligy byl zvolen pětkrát. Kromě NBA se také objevil na Olympijských hrách a to jako člen legendárního Dream Teamu z OH 1992 v Barceloně, kde poprvé startovali profesionálové z NBA a ve finále rozstříleli Chorvatsko s Draženem Petrovičem o více než 30 bodů. Po tomto slavném turnaji se Stockton objevil i v Atlantě v roce 1996. V tomto roce se mu také dostalo nebývalé pocty, když byl vybrán do padesátky nejlepších hráčů všech dob, kteří kdy hráli v NBA.

Stockton se s Utahem dvakrát dostal do absolutního finále ligy a vrchol jeho kariéry přišel v roce 1997. V šestém zápase finále Západní konference s Houstonem Rockets tehdy tento pozoruhodný rozehrávač nastřílel posledních 9 bodů svého týmu, včetně památného buzzer-beateru přes Charlese Barkleye, čímž poslal Jazz do finále NBA.

Jazz se do finále NBA probojovali dvakrát. V obou případech se museli sklonit před Chicagem Bulls, které bylo vedeno nejlepším skórérem a basketbalistou historie, Michaelem Jordanem. V roce 1998 v šestém utkání finále 41,9 sekund před koncem vstřelil Stockton trojku, kterou dal Jazz vedení 86:83. Michael Jordan dvěma úspěšnými pokusy obrátil vedení na stranu Bulls (86:87), když druhý koš vstřelil po zisku od dalšího slavného muže Jazz, Karla Malonea. Nicméně Stockton měl možnost utkání zvrátit, ale jeho tříbodová střela 5,2 vteřiny do konce vykroutila z obroučky a Utah prohrál. Pro rozehrávače to znamenalo obrovskou frustraci, protože na pozápasové tiskové konferenci poznamenal, že si byl v okamžiku střely jist, že bude úspěšná.

Spolu se svým dlouholetým spoluhráčem Karlem Malonem odehrál dohromady 1412 utkání v základních částech NBA, což je pro srovnání s ostatními hráči pozoruhodné, protože celkově už jen tři další hráči dokázali odehrát alespoň 1412 zápasů. Stockton a Malone je všechny odehráli spolu a nutno podotknout, že byli za své éry jedna z nejúdernějších dvojic. Mnoho asistencí získal Stockton právě přihrávkou na Malonea, kterému se přezdívalo "The Mailman". Stockton byl mužem ze staré školy, což dokazuje i jeho oblečení a chování, které tolik kontrastuje s dnešní generací hráčů. Důkazem jsou například jeho krátké zápasové šortky nebo celkově i oblečení, díky kterému zapadl mezi další obyvatele USA jako naprosto normální, obyčejný chlapík. Měl navíc i velmi vybrané chování, což je mezi touto kastou sportovců poměrně nezvyklé.

Svůj odchod do sportovního důchodu oznámila legenda 2. května 2003. Jazz Stocktonovi okamžitě vytvořili obřad a rozloučili se se svým bývalým tahounem tak, jak mu náleželo. To však nebylo vše - později byla ulice v Salt Lake City před EnergySolutions Arena, kde Jazz hrají, pojmenována jako "John Stockton Drive". Jeho číslo 12 bylo během utkání 22. listopadu 2004 vyvěšeno ke stropu utahské haly a jeho bronzová socha byla vystavena před halou o pár dní později. Dnes tam stojí sochy dvě - podobiznu Karla Malonea přidali Jazz vedle té Stocktonovy 23. března 2006. A konečně, 6. dubna 2009, byla legenda Utahu vybrána, aby následovala ostatní velké hráče do Síně slávy NBA.

I kariéře takto velkého hráče však přece jen něco chybí. John Stockton totiž stejně jako jeho spoluhráč Karl Malone, Patrick Ewing, Charles Barkley, Dominique Wilkins, Elgin Baylor, Nate Thurmond, Reggie Miller nebo Pete Maravich patří k nejlepším hráčům v historii basketbalu, kteří na sebe nikdy nemohli navléknout prsten pro vítěze NBA.