Nováčkovská sezóna

Johnson byl draftován z první pozice týmem Los Angeles Lakers a říkal, že nejúžasnější na celé věci bylo, že měl dostat příležitost hrát s hvězdným centrem Kareemem Abdul-Jabbarem. Ten ačkoliv byl již velmi dominantním, zisk titulu s Lakers mu stále unikal a právě Johnson ho k němu měl dovést. To se také potvrzovalo, když již v první sezóně potvrzoval svůj nesmírný talent s průměry 18 bodů a nad 7 doskoků i asistencí. K tomu připojil i nominaci do NBA All-rokkie rýmu (nejlepší nováčci) a účastnil se i All-Star zápasu, a to dokonce jako hráč základní sestavy.

Lakers dosáhli bilance 60-22 a v playoff se dostali až do finále, kde se měli utkat s týmem Philadelphia 76ers, vedeným křídlem Juliusem Ervingem. V něm se Lakers ujali vedení 3-2, ale v pátém zápase se Abdul-Jabbar, který doposud měl průměr 33 bodů na utkání, zranil a dále tak nemohl hrát. Pro šestý zápas se tak trenér rozhodl na centra postavit právě Johnsona a ten se mu odvděčil výkonem, kdy zaznamenal 42 bodů, 15 doskoků, 7 asistencí a 3 zisky (!) a dovedl tak svůj tým k výhře 123:107. Johnson se stal prvním nováčkem který vyhrál cenu MVP finále a na jeho výkon je dodnes vzpomínáno, jako jeden z těch nejlepších, jež se kdy v NBA udály.

Stal se také čtvrtým hráčem, který vyhrál soutěže NCAA a NBA ve dvou letech po sobě.

Sezóny 1980-83

Hned na začátku následující sezóny se Johnson zranil a byl tak nucen vynechat 45 zápasů. Vrátil se až před playoff 1981, ale jeho návrat tým v podstatě rozdělil, jak později uvedl budoucí trenér Pat Riley. Lakers, jež v sezóně vyhráli 54 zápasů, se v prvním kole střetli s Houstonem Rockets a byli vyřazeni ve třech zápasech. Magic ve třetím utkání minul poslední střelou koš - tzv."airball" (minul úplně zařízení).

V roce 1981 podepsal Johnson rekordní smlouvu na 25 let v ceně 25 milionů. Na začátku prvního ročníku s novou smlouvou měl ale spor s trenérem Westheadem a obvinil ho z toho, že nutí Lakers hrát pomalou a předvídatelnou hru. Následně zažádal o výměnu, ale majitel Buss raději vyhodil Westheada a najmul Pata Rileyho. I přesto, že Johnson svůj podíl na vyhození trenéra popřel, na mnohých stadionech v zemi se mu dostalo nepříjemného přivítání v podobě bučení, a to i na stadionu domácím. Tak jako tak, i Buss byl nějakou dobu nespokojen s herním projevem Lakers a hodlal Westheada vyhodit i před jeho sporem s hlavním vůdcem týmu. Jerry West (asistent manažera) a manažer Bill Sherman ho ale přesvědčili, aby rozhodnutí o něco odložil.

Johnson mezitím zažíval další dobrou sezónu i navzdory potížím mimo hřiště a měl průměry 18 bodů a 9,5 asistencí i doskoků. Byl zvolen do All-NBA druhého týmu a stal se i třetím hráčem, po Wiltu Chamberlainovi a Oscaru Robertsonovi, jež v sezóně zaznamenal více jak 700 bodů, doskoků, a asistencí.

Po základní části se Lakers opět v playoff dostali do finále a tam se opět utkali s týmem Philadelphia 76ers. V šestém zápase Johnson zaznamenal triple-double, Lakers zvítězili 4-2 na zápasy a Magic si odnesl svoji druhou cenu MVP finále. Johnson později řekl, že právě ve třetí sezóně se z Lakers stal opravdu vynikající tým a zásluhu za to připisoval Patu Rileymu.

V ročníku 1982-83 si Johnson vysloužil svojí první nominaci do All-NBA prvního týmu a svůj tým opět dovedl do finále soutěže. V něm se, jak jinak, utkal opět s Philadelphií, s Ervingem a také Mosesem Malonem. Lakers měli určité problémy ohledně zranění Norma Niona, Jamese Worthyho a Boba McAdooa a 76ers je dokázali porazit bez jediné prohry. Moses Malone získal cenu MVP finále a Johnsonovy průměry 19 bodů a 12 asistencí přišly vniveč.